Od vzniku dramaturgického plánu jste nás vedl až k realizaci hry. Vloudila se však otázka:
umělecký šéf – dramaturg – režisér.
A to bez ohledu na skutečnost, zda je režisér v divadle zaměstnán, či jestli na příslušné scéně bude působit jako host. Zvolený titul musí konvenovat bez výjimky všem těmto třem tvůrčím osobnostem. Že to není vždy snadné a že jde často složitý a bolestný proces, je nasnadě. Z takto domluvených předloh a textů budoucích inscenací se rodí nový dramaturgický plán pro konkrétní divadelní sezónu. Umělecký šéf společně s dramaturgem zároveň garantují, že vznikající nabídka titulů souzní s celkovou tváří divadla, s jeho záměry i dlouhodobým programovým směřováním. Režisér si zase musí být jistý, že zvolený titul nepředstavuje „obchodní zakázku“, ale že bude jeho upřímnou a bytostnou výpovědí. A být to tak skutečně musí, v opačném případě by nedokázal přesvědčit o svém záměru svůj tým i obsazený kolektiv herců. I to se samozřejmě může stát, ale na výsledné inscenaci je to potom nemilosrdně znát. Pokud režisér není jednoznačně přesvědčen o správnosti svojí vlastní volby, logicky se mu nepodaří vytvořit nápaditou inscenační koncepci a následně nedokáže oslovit a nadchnout svoje vlastní spolupracovníky. Takto vzniklá inscenace potom zákonitě nemůže zaujmout diváka, který tvůrčí nejistotu i neupřímnost ve výpovědi okamžitě rozpozná. Divácký trest bývá okamžitý, nemilosrdný, ale spravedlivý. Nezájem.“
Žádné komentáře:
Okomentovat